V roce 2006 jsme začali naši motodovolenou účastí na velorexsrazu v Lipnici n/S.
Na radu Stopáče jsem před odjezdem obohatil benzinek kvalitním mogulem TSF,že líp maže.
Bylo vedro k zalknutí a papas po 30km přestal se Stopim souhlasit,začal se zadírat.
Než jsem dojel k pumpě,měl jsem
pár nucených zastávek,ale po
natankování a smíšení
paliva s mazivem M2T bylo vše ok,jak to má sekeráč/jméno papase/rád.
Jinak celou cestu jel jak drak a já se těšil jak Tlapkovi oplatím moji drtivou porážku
na vrch Zvičiny,kde mi nadělil mnohosetmetrů.
Setkání bylo v jedné vesnici před Lipnicí,kde jsem zaparkoval před hospou a čekal.
Jedna polovina osazenstva ve mne viděla kutila,druhá exota ze 60 let.Žádná změna.
Tlapa přijel za chvíli,poněvadž taky poslouchal přednášku Stopiho,se stejným výsledkem.
Netrvalo dlouho a přišel první velkej kopec.
Výkony strojů a jezdců byly zcela vyrovnány,rozhodly milliwaty.
Na vrcholu jsem měl dobrejch 15 metrů náskok.Vyplatí se důkladně promazat stroj.
A to nebylo vše!
Před hradem Lipnice jsme v kopci zahlédli dvojici samohybů.Byla již tma,ale u bližšího stroje
stoplampy ze Škody řady 100 proklatě blízko u sebe prozrazovaly čtyřkolového velouše.
Recenze na poslední stroj ze Solnice nejsou zrona příznivé.
Zalehl jsem a sekeráč nedbajíc kopce začal ukrajovat metry.
Před vrcholem jsem si triumfálně
vychutnával o 0,5km vyšší rychlostí
vychutnával zoufalý,
nemohoucí detailní pohled na velorexmajstra.
Po dobytí vrcholu za mnou přiběhl a vičinil mi.
Jeho smutek jsem chápal,stroj neměl zcela v pořádku.Hlavně mám v živé paměti svoji první
účast na tomto srazu,kdy jsem s
veloušem zavěrečné stoupání překonal na asi
pátý pokus
k pobavení všech,jel na jeden válec.
Druhý den byla soutěž.Po absolování dvou úkolů v roli matky/přebalování kojence/
a ostrostřelby v silném
větru/všichni účastníci 250ran=4zásahy/jsme
klání znechuceně vzdali.
Jeli jsme zpět na hrad a začal se ozývat uvolněný výfuk.
Při dotahování koncovky
výfuku jsem si všiml uvolněných matek
šroubů spojujících diferák.
Výfuk dostal velkou pochvalu,stačilo párset metrů,akce by skončila.
Na hradě čekali Stopi a Dejv.Večer jsem propili.
Ráno jsme vyrazili směr Jevíčko.Navigaci ze skůtru obstarával Dejv.
Vedl nás po všech
možných stezskách,značnou rychlostí,prostě
paráda.Studuje kartografii.
