Po překonání hranice a
jízdě kolem třetího baráku,kde stála
Syrena/polský dvoutakt/jsme zastavili.
Tlapka šel vyjednávat.Stáli jsme venku a slyšíme křik.Všechno moje.
Ha,právo prvonálezce,zase pozdě.
Chlápek měl hodně motorek.Jmenovitě Vjatku/ruská vespa/,Mz 250 es,Panonii se sajdou typu Duna,
pestrobarevný prase,Shl 125/dkw
rt/,Iž a na dvoře schnilého Opla ze čtyřicátých
let,možná kapitána.
Ceny nebyly nijak nízké,byl to nějaký překupník,ale ušly.
S velkým příslibem co nás čeká jsme jeli dál.
Pro mizerné počasí a nemožnost najít úkryt,jsme radši zajeli ke Králíkům,
kde jsme v jedné vsi oplachtovali dětskou prolejzačku.
Ráno jsme opět vyrazili.Cestou přes průmyslové Slezsko nadšení vyprchalo.Samej mumulend.
Počasí stále mizerný
a Poláci snad všechny ty starý auta
vyházeli a nahradili ojetinami.
Takové koleje na silnicích bych nečekal ani v Albánii.
Kousek od Zakopaného jsme zastavili v kempu a čekali až se vyjasní,bumbali bier.
Po několika hodinách ustal déšt´ a mi za šera vyrazili.
Ujel jsem tak dva kiláky a vidím osobu z baterkou.Kluci byli už za ní.
Po několikastech kilometrech jedinej policajt a se samopalem.
Byl jsem rád,že jedu rovně a ted´ tohle.
Při pohledu na automat jsem zavrhl úprk.Zastavil jsem.
Nieswiečicz!
Nesvěcaju protože nedobijaju!
Zapal swietlo!
Zapálil jsem parkovačku.
Spokojeně se ušklíb a popřál mi dobrou cestu.Já se za to pokřižoval.
V jakési skanzen-vesnici opět v dešti jsme se rozhodli pro návrat.
V noci za střídavého deště jsme projeli Slovenskem na Moravu.
Promočeni a zmrzlí,ale syčák začal vlhkostí perfektně dobíjet.
Druhý den žadná změna,při
svižném výjezdu kopce jsem líhnul ani nevím
jak.Podjelo zadní kolo.
Na jakémsi kopci nad Šumperkem nás pokryla jinovatka.
Záviděli jsme cyklistům jejich fyzické úsilí a oblékli jsme se do spacáků.
Tento vrch byl skutečný teplotní extrém.Večer jsme byli doma.
